Samorozvrhování pracovní doby v praktických příkladech
Novela zákoníku práce účinná od 1. ledna 2025 přináší možnost rozvržení pracovní doby samotným zaměstnancem, a to jak v režimu home office, tak na pracovišti zaměstnavatele. Jedná se o snahu zákonodárce přinést do pracovněprávních vztahů možnost usnadnit individuální potřeby zaměstnanců pro zajištění work-life balance. Jakým způsobem tuto možnost využít a jak může samorozvrhování pracovní doby zaměstnancem vypadat v praxi?
Co je rozvržení pracovní doby?
Dosud platilo, že pracovní dobu zaměstnanců rozvrhuje výhradně zaměstnavatel, který určí začátek a konec směn. Tato úprava byla postupně vnímána jako nepružná s ohledem na jiné potřeby některých kategorií zaměstnanců, například rodičů pečujících o malé dítě nebo studentů; rovněž nebyla vhodná v situacích, kdy zaměstnanec pracuje na dlouhodobých projektech, jelikož má z podstaty své práce potřebu rozvrhovat si pracovní dobu sám.
Co je samorozvrhování pracovní doby?
Od 1. ledna tohoto roku má zaměstnanec možnost uzavřít se zaměstnavatelem dohodu o rozvržení pracovní doby. Tato dohoda musí být písemná, přičemž může být ujednána celá řada modifikací pracovní doby, například omezení práce o víkendech či v nočních hodinách. Dohoda může rovněž stanovit délku vyrovnávacího období a způsob, jakým zaměstnanec informuje zaměstnavatele o svém rozvrhu pracovní doby nebo jeho změnách.
Tato úprava se aplikuje jak na pracovněprávní vztah, tak na dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, tedy na dohodu o provedení práce a na dohodu o pracovní činnosti.
Jaká jsou omezení?
Možnosti modifikace pracovní doby mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem nejsou bezbřehé, a i zde zákon stanoví několik omezení:
- Nepoužije se úprava rozvržení pracovní doby, vyjma povinnosti zaměstnance být na začátku směny na svém pracovišti a odchodu z něho až po skončení směny a omezení délky směny na 12 hodin (resp. 24 hodin ve zdravotnictví),
- průměrná týdenní pracovní doba zaměstnance v pracovním poměru musí být naplněna ve vyrovnávacím období určeném zaměstnavatelem, nejdéle však v období a za podmínek uvedených v zákoníku práce,
- nedohodne-li se zaměstnanec se zaměstnavatelem jinak, uplatní se pro účely překážek v práci, čerpání dovolené, pracovní cesty, poskytování mzdy za den, na který připadl svátek (resp. nekrácení platu), a v dalších případech určených zaměstnavatelem stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel povinen předem určit,
- při jiných důležitých osobních překážkách v práci zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, není-li dohodnuto, anebo zákoníkem práce, nařízením vlády, či vnitřním předpisem stanoveno jinak.
Obecně však musí být dodrženy standardy pracovního práva jako denní a týdenní odpočinek nebo právo na přestávky v práci.
A jak lze dohodu o rozvržení pracovní doby zrušit?
V každém případě platí, že dohodu lze zrušit pouze písemně, a to rozvázáním ke sjednanému dni dle dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, nebo výpovědí zaměstnance či zaměstnavatele s uvedením důvodu či bez něj, přičemž platí, že výpovědní doba je patnáctidenní a začíná dnem, v němž byla výpověď doručena druhé straně.
Zaměstnanec si může se zaměstnavatelem sjednat i odlišnou délku výpovědní doby, musí však být pro oba stejná.
Jak to může v praxi vypadat?
Možností je opravdu velké množství, jelikož vše závisí od smluvního ujednání mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Na rozdíl od pružné pracovní doby je v rámci mantinelů uzavřené dohody rozvrhování práce zcela v rukách zaměstnance.
Může být ujednáno, že si zaměstnanec bude rozvrhovat pracovní dobu v době od pondělí do pátku od 8:00 do 20:00, avšak nesmí překročit stanovenou týdenní pracovní dobu nebo pracovat přesčas bez souhlasu zaměstnavatele. V takové situaci (nebereme-li pro jednoduchost v potaz přestávky v práci) by mohl zaměstnanec pracovat v pondělí od 11:00 do 19:00, v úterý od 8:00 do 16:00 a ve středu si práci rozdělit na více menších dvojhodinových úseků s hodinovým rozdílem mezi nimi od 8:00 do 19:00.
Rovněž by mohla být ujednána povinnost zaměstnance předkládat zaměstnavateli svůj rozvrh práce na nejbližší období (např. týden). Zaměstnavatel si může ponechat zadní dvířka a ujednat si, že v případě nezbytné provozní potřeby dočasně rozvrhne zaměstnanci pracovní dobu sám. Možností úpravy pracovní doby je tak skutečně mnoho a představivosti se meze nekladou.
Autor: Mgr. Radovan Lukáč, AZ Legal, s.r.o.
