Pracovní úraz a nemoc z povolání: povinnosti zaměstnavatele a zaměstnance

Během plnění pracovních úkolů zaměstnancem mohou nastat různé situace, kde dojde ke vzniku újmy či škody. Nemusí se přitom jednat pouze o škodu způsobenou zaměstnavateli; rovněž může dojít i k újmě zaměstnance. V takových případech zákon rozlišuje pracovní úraz a nemoc z povolání, přičemž ukládá zejména zaměstnavatelům různé povinnosti s takovou situací spojené.

Co považujeme za pracovní úraz?

Zákoník práce definuje pracovní úraz poměrně vágně – jedná se o poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, a jako pracovní úraz se posuzuje též úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů.

Je nutné zdůraznit, že pracovní úraz je spojen s plněním pracovních úkolů, nemůže jím tedy být úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání a zpět, cestou na oběd či během oslavy s kolegy, i když se odehrává přímo na pracovišti.

Povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele při pracovním úrazu

Zaměstnanec má ze zákona zejména obecnou povinnost dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost a zdraví fyzických osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí při práci.

V této souvislosti je povinen účastnit se školení BOZP, podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, dodržovat předpisy vztahující se k jím vykonávané práci, stanovené postupy, používat ochranné prostředky atp. Při pracovním úrazu je jeho nejdůležitější povinností bezodkladně oznámit svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin.

Zaměstnavatel má povinností logicky více. Je povinen nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti, zabezpečit, aby zaměstnanec obdržel před zahájením pracovního poměru vhodné a přiměřené informace a pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a o přijatých opatřeních, zejména ke zdolávání požárů, umožnit zaměstnanci nahlížet do evidence, která je o něm vedena v souvislosti se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zajistit zaměstnancům poskytnutí první pomoci atd.

Zaměstnavatel, u něhož k pracovnímu úrazu došlo, je povinen objasnit příčiny a okolnosti vzniku tohoto úrazu za účasti zaměstnance, pokud to zdravotní stav zaměstnance dovoluje, svědků a za účasti odborové organizace a zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bez vážných důvodů neměnit stav na místě úrazu do doby objasnění příčin a okolností vzniku pracovního úrazu. Je povinen vést v knize úrazů evidenci o všech úrazech, i když jimi nebyla způsobena pracovní neschopnost nebo byla způsobena pracovní neschopnost nepřesahující 3 kalendářní dny. Je povinen vyhotovovat záznamy a vést dokumentaci o všech pracovních úrazech, jejichž následkem došlo (i) ke zranění zaměstnance s pracovní neschopností delší než 3 kalendářní dny, nebo (ii) k úmrtí zaměstnance, a jedno vyhotovení záznamu o úrazu je povinen zaměstnavatel předat postiženému zaměstnanci a v případě smrtelného pracovního úrazu jeho rodinným příslušníkům. Rovněž má povinnosti pracovní úraz ohlásit orgánům veřejné správy a do budoucna přijímat opatření proti opakování pracovních úrazů.

Nemoc z povolání

Co se týče nemocí z povolání, je zákon mnohem exaktnější – zákoník práce lakonicky odkazuje na zvláštní právní předpis, kterým je nařízení vlády, kterým se stanoví seznam nemocí z povolání. To obsahuje uzavřený výčet nemocí dle způsobu poškození zdraví zaměstnance; od nemocí z povolání způsobených chemickými látkami přes nemoci z povolání týkající se dýchacího ústrojí až po parazitární či přenosná onemocnění.

Na rozdíl od pracovního úrazu je nezbytné prokázat souvislost nemoci s výkonem zaměstnání zaměstnance, jelikož se jedná o dlouhodobé poškozování jeho zdraví.

Povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele při nemoci z povolání

Zaměstnanec nemá povinnost hlásit zaměstnavateli nemoc z povolání, a to zejména proto, že o ní často nemusí vůbec vědět. Pokud vznikne podezření, že zaměstnanec má nemoc z povolání, je ošetřující lékař povinen odeslat takového zaměstnance na příslušné středisko nemocí z povolání. Tuto povinnost má i zaměstnavatel, který zajišťuje pracovnělékařské prohlídky.

Kromě povinností vyčtených výše je zaměstnavatel povinen vést evidenci zaměstnanců, u nichž byla uznána nemoc z povolání, která vznikla na jeho pracovištích, a uplatnit taková opatření, aby odstranil nebo minimalizoval rizikové faktory, které vyvolávají ohrožení nemocí z povolání nebo nemoc z povolání.

Následky pracovního úrazu a nemoci z povolání

Je zejména v zájmu zaměstnavatele, aby jeho zaměstnanci neměli pracovní úraz či nemoc z povolání, neboť následky s tím spojené (kromě zřejmých zdravotních následků zaměstnance) nese zaměstnavatel. Má zejména povinnost nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem či nemocí z povolání; povinnosti k náhradě škody se může zprostit, prokáže-li, že vznikla (i) tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil právní, nebo ostatní předpisy anebo pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo (ii) v důsledku opilosti postiženého zaměstnance nebo v důsledku zneužití jiných návykových látek a zaměstnavatel nemohl škodě nebo nemajetkové újmě zabránit, a že tyto skutečnosti byly jedinou příčinou škody nebo nemajetkové újmy.

Zaměstnanci v případě pracovního úrazu či nemoci z povolání náleží celá řada dalších náhrad ze strany zaměstnavatele – náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, po jejím skončení, náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením či náhrada věcné škody. Náhrada může náležet dokonce i manželovi, partnerovi, dítěti či rodiči poškozeného zaměstnance; zákon tuto náhradu označuje jako jednorázovou náhradu nemajetkové újmy při zvlášť závažném ublížení na zdraví zaměstnance, kdy blízká osoba může újmu poškozeného zaměstnance pociťovat jako újmu vlastní.

Dojde-li k úmrtí poškozeného zaměstnance, náhrada náleží jeho pozůstalým. Jedná se o náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem, náhradu nákladů na výživu pozůstalých a jednorázovou náhradu nemajetkové újmy pozůstalých.

Autor: Radovan Lukáč, AZ Legal, s.r.o.