9. díl: Petra Kubálková: Malý farmář přistupuje k půdě jako k vlastnímu dítěti

Startup Be a Farm supporter rozjíždí nezisková organizace cats2cats, která se věnuje prosazování férového přístup k ženám a otevírání nových příležitostí v podnikání. Od roku 2019 cats2cats spolupracuje s českou pobočkou EIT Food, kterou zajišťuje až do roku 2023 VŠCHT. Díky této spolupráci organizace získala v roce 2020 možnost vést projekt pro české farmářky a startupy v oblasti agrifood pod názvem EWA – Empowering Women in Agrifood. S absolventkami projektu EWA vznikla první série podcastů She Boss, která inspirovala projekt Be a Farm Supporter. Cílem tohoto startupu je podpora malých a lokálních zemědělců. O okolnostech podnikání malých farmářů v České republice a možných řešeních jejich nelehké situace jsme si povídali s Petrou Kubálkovou, zakladatelkou neziskové organizace cats2cats.

Co vás přivedlo k problematice zemědělství a proč je tato oblast pro vás zajímavá?

Od roku 2019 jsem spolupracovala s EIT Food Hubem, zde v ČR vedeným VŠCHT, na soutěžíchRIS Innovation Prizes. Pomáhala jsem hledat startupy a mentory pro jejich program, takže jsem začala mapovat oblast zemědělství a téma mě uhranulo. Potkávala jsem tam mnoho neuvěřitelně šikovných lidí, co chtěli zdravější, chutnější a udržitelné potraviny. V roce 2020 jsem se úspěšně ucházela o organizaci speciálního programu pro startupy vedené ženami: EWA – Empowering Women in Agrifood a díky této spolupráci přímo s polskou centrálou jsem začala mapovat zemědělství a potravinářství a hledat farmářky a inovátorky. Jak jsem s nimi mluvila během programu, fandila jim a podporovala je, chtěla jsem je podpořit víc. Našla jsem platformu ve Španělsku, která unikátně pomáhá malým a lokálním farmářům. Natolik mě inspirovala, že jsem se rozhodla, že s týmem zkusím něco podobného vybudovat i u nás. Ten projekt zbožňuji, má jenom jednu nevýhodu – dovoz do ČR není příliš udržitelný.

Proč v ČR ubývá malých zemědělských podniků? Jaké jsou jejich nejčastější problémy a příležitosti ve srovnání s velkými zemědělskými firmami? 

Podle toho, co jsem se naučila od farmářek, které znám, to začíná složitou legislativou, přísnými pravidly v potravinářství, úbytkem lidí, kteří mají vztah k půdě a tlakem velkých farem a odbytových řetězců na cenu. Výkupní ceny farmářských produktů jsou tak nízké, že malí farmáři jen tak tak přežívají a nejsou schopni ani investovat do lepších nástrojů nebo ekologie, ani zvětšovat svou půdu, na které by mohli hospodařit. Často ani nechtějí růst, protože farmaření je jejich druhá práce. První je rodina. Často také farmaří ženy a jejich muži přes týden chodí do práce. Být farmářem je náročné. Co jsem také zjistila, je fakt, že mnoho půdy přechází na lidi, kteří k ní již nemají vztah a prodají ji, většinou těm největším, a tak se jejich impérium zvětšuje a malých ubývá.

Jak si malí zemědělci vedou během pandemie? Je jejich situace složitější než v případě velkofarmářů?

Je to pro ně velmi náročné a musí hledat nové cesty prodeje. Farmářky se shodují na tom, že zásadní jsou pro ně farmářské trhy a lokální lidé, pokud se zavřou trhy, zbývají jenom místní. Někteří z nich se snaží inovovat produkty, třeba začít vyrábět marmelády z ovoce jako doplňkový prodej, ale trhy jsou to místo, na které spoléhají. Co se mi líbí, je to, jak se snaží podporovat se vzájemně a zakládají místní KPZ (komunitou podporované zemědělství) a snaží se získat peníze pro své farmy. Proto bych řekla, že jejich situace je určitě složitější.

Jaké společenské, ekonomické a ekologické benefity s sebou nese podpora lokální výroby a malých farmářů?

Myslím si, že je to hlavně o vztahu k půdě a udržitelnosti. Malý farmář přistupuje k půdě jako k vlastnímu “dítěti”, povětšinou mu nechce ubližovat, chce, aby prosperovalo, respektuje potřeby a myslí na budoucnost. Jejich cílem je mít zdravou půdu co nejdéle, nikoliv ji vyčerpat maximalizací výpěstku.

Myslím si také, že podporovat místní lidi a budovat jejich prospěch by mělo být cílem nás všech. Pokud v regionech budou malí farmáři a lidé od nich budou kupovat, roste bohatství regionu. Peníze zůstávají u nás a neodchází do zahraničí, jako je to u služeb nebo obchodu, které mají zahraniční matky. A když se peníze drží v regionu, region prosperuje, začíná být perspektivní pro další lidi, kteří tam chtějí žít a stěhují se z měst zpět na venkov. Mísí se znalosti, potřeby, kultura a region se stává bohatým, nejen finančně, ale také myšlenkově a v inovacích. Například v Británii programy zaměřené na podporu lokálních lidí a lokálních podnikatelů dokázaly opět zalidnit ty části země, které již nebyly atraktivní pro mladé lidi. A to si myslím, že je velký benefit.

Co přesně nabízí vaše aplikace malým farmářům? Jaké dopady očekáváte?  

Aplikace je zatím ve velmi raném stádiu. Díky programu StartIt @ČSOB máme možnost nápad celý prozkoumat, rozebrat a zase skládat. Ale nápad je takový, že bychom vytvořili mapu farmářů (víme, že existují, ale my ji chceme mít propracovanou), měla by to být, jak říkám, “umbrela” pro všechny. Lidé by si pak mohli adoptovat farmáře, a tím mu pomoci stabilizovat cash flow, třeba před začátkem sezóny, aby mohli nakoupit více osiva nebo slepic. A podporovatel pak v průběhu roku může získat na oplátku něco z úrody. Dalo by se říct, že si úrodu vlastně předplatí. Zároveň bychom chtěli zařadit i certifikace farmářů a jejich příběhy, a tím je propagovat. Ale jak říkám, na konceptu stále pracujeme a mění se nám pod rukama.

Jak se v ČR daří startupům obecně? Poskytují zdejší podpůrné organizace a programy užitečné služby?

Tím, že jsem spolupracovala s inkubátory a nyní v jednom jsme, mohu říct, že bez této možnosti se velmi těžko začíná. Pro mě to, že jsem se dostala do StartITu, je velký úspěch. Program je náročný, kritika našeho konceptu velká, ale také cítím obrovskou podporu jak ze strany ostatních, tak týmu ČSOB. Hodně věcí sdílíme, radíme si a předáváme tipy a kontakty.

Na druhou stranu to s námi v Čechách nebude tak dobré. Myslím, že ve statistikách o počtu startupů si v evropském měřítku moc dobře nevedeme. Třeba pro mě je najít startupy v oblasti agrifoodu každý rok náročnější a náročnější a objevují se stále stejná jména. Toho si všiml i EIT Food, a proto se například rozhodl, že program EWA v ČR v roce 2021 nebude otevřen. Byli jsme s týmem nejúspěšnějším programem mezi ostatními zeměmi, ale potenciál na opakování podobného programu každý rok je nízký. EIT Food vyhodnotil, že nemáme šanci letos program opět naplnit a vybral jinou zemi. Samozřejmě, ten potenciál je zde nižší hned z několika důvodů – málo žen v agrifoodu na vedoucích pozicích, nízký potenciál inovací a také dokola omílaná (ale stále pravdivá) nižší sebedůvěra žen, že v podobných programech mohou uspět.