Motivovat zaměstnance cukrem nebo bičem? Odpověď přináší neurověda

Jak známo, Otto von Bismarck uplatňoval střídavě obojí. A moderní neurověda mu dává za pravdu. Limbický systém lidského mozku odpovídající za naši motivaci ovlivňuje všechny aspekty našeho bytí. Od schopnosti učit se přes lidi, se kterými se přátelíme, až po rozhodnutí, která děláme.

Asi vás nepřekvapí, že právě přísliby obojího, jak odměny (prémie, povýšení, pozitivní zpětná vazba či pochvala), tak trestu (snížení platu, negativní zpětná vazba, ostuda), jsou nejpoužívanějšími nástroji k motivaci zaměstnanců. Už méně je ovšem jasné, co a kdy používat.

Odměna vs. trest

Neurověda potvrzuje, že když chceme někoho motivovat (například k přesčasům nebo lepším výkonům), odměny fungují mnohem lépe než tresty. Na druhou stranu pokud chceme zaměstnance od určitého chování odradit (například aby nešířili důvěrné informace nebo nezneužívali firemní zdroje pro soukromé účely), je efektivnější pohrozit trestem. A důvod, proč to tak je, souvisí s povahou světa, ve kterém žijeme.

 Co jsme se naučili v neolitu…

Pokud chceme v životě něco získat, ať už je to sladkost, milovaná osoba, nebo povýšení, většinou pro to musíme něco udělat. Náš mozek se tudíž přizpůsobil tomu, že nejlepší šanci na odměnu zajišťuje nějaká akce. Pokaždé, když očekáváme něco příjemného, vysílá mozek signál k aktivitě. Ten se spouští skrze dopaminergní neurony v mozku, které se aktivují a zalarmují mozkovou kůru odpovídající za naše konání.

Naopak abychom se vyhnuli nepříjemným věcem (jed, divoká řeka, úlisní lidé), stačí obyčejně držet se od nich dál. A podle toho se chová i náš mozek. Blíží-li se něco nepříjemného, v mozku se rozsvítí červená kontrolka, která aktivitu „zablokuje“. Často ztuhneme dokonce i v situacích, kdy bychom se měli rozhodnout, jestli bojovat, nebo utéct. Podobně jako srnka oslepená září reflektorů auta.

Hlavně to nemačkejte!

Experiment, který tento mechanismus potvrdil, provedl neurovědec Marc Guitart-Masip. Ten zjistil, že pokud měli účastníci zmáčknout tlačítko, aby získali dolar (odměnu), reagovali mnohem rychleji, než když měli totéž tlačítko zmáčknout proto, aby se vyhnuli jeho ztrátě (trestu). Pokud je navíc požádali, ať nic nemačkají, jinak o jeden dolar přijdou, vedli si mnohem lépe, než když tím naopak mohli dolar získat. Ve druhém případě totiž občas tlačítko zmáčkli instinktivně. Proti jejich vůli fungoval mechanismus – udělat něco pro odměnu. Co z toho plyne pro běžný život?

Vypadá to, že vyvolat u druhých pozitivní očekávání (třeba šanci získat cenu zaměstnance měsíce) je daleko silnější motivací než třeba hrozba snížení platu kvůli nízkým výkonům. Strach a nejistota u lidí vyvolávají spíše rezignaci než aktivitu a zlepšení. S tím koresponduje i studie, která zjistila, že pokud lidem nabídnete malou finanční odměnu za to, že cvičí nebo jedí zdravě, funguje to mnohem lépe než hrozba obezity a s ní spojených zdravotních potíží.

Cukr je mocnější biče

Existuje ale i další vysvětlení toho, proč na nás mají hrozby jen omezený vliv. Jiný výzkum ukázal, že pozitivní sdělení (třeba že riziko obezity není tak vysoké) se do mozku zapisují spíš než sdělení negativní (obezita hrozí opravdu každému). Lidé mají tendenci k negativním informacím přistupovat pasivně, jako by se jich netýkaly. Naopak pozitivní informace vnímají velmi osobně.

Obecně platí, že když někoho vidíme dělat špatné rozhodnutí, automaticky ho chceme varovat před blížícím se problémem. Všechno ale ukazuje, že když lidi strašíme, nikam to nevede. Pokud chceme někoho podnítit k činnosti, je lepší nalákat ho na odměnu. Bude se víc snažit, řešit situaci správně.

Správně motivovaní zaměstnanci jsou pro úspěch vašeho podnikání klíčoví stejně jako dobrý podnikatelský plán a skvělý produkt. ČSOB podporuje podnikatele dlouhodobě a pomohla vykročit do světa už spoustě českých a slovenských firem. Rádi pomůžeme i vám.