Vše, co potřebujete vědět o licenční smlouvě
Licenční smlouvou poskytuje autor oprávnění nabyvateli vykonávat práva duševního vlastnictví ve sjednaném rozsahu. Může se jednat o překlad knihy, logo, software či například fotografie. V žádném případě to však neznamená, že autor přestává být autorem, nebo že přichází o svá práva definitivně – oproti zejména angloamerické úpravě zákon neumožňuje vzdát se některých práv vůbec. Nehmotný charakter tohoto právního jednání však může být někdy pro laika matoucí, proto si řekneme, jak by měla licenční smlouva vypadat a co díky ní lze sjednat.
Co je tedy licenční smlouva?
Občanský zákoník stanoví, že licenční smlouvou poskytuje poskytovatel nabyvateli oprávnění k výkonu práva duševního vlastnictví (licenci) v ujednaném omezeném nebo neomezeném rozsahu a nabyvatel se zavazuje, není-li ujednáno jinak, poskytnout poskytovateli odměnu. Týká se tedy výsledků tvůrčí duševní činnosti autora. Může se tak jednat o práva autora k autorskému dílu (například počítačový program či text), práva umělce k jeho výkonu (tanec či zpěv), práva pořizovatele záznamu k jeho zvukovému nebo zvukově-obrazovému záznamu (například film), práva k rozhlasovému a televiznímu vysílání (záznam vysílaného uměleckého vystoupení) či práva k průmyslovému vlastnictví (například logo chráněné ochrannou známkou).
Smlouva musí být písemná v případě, kdy se poskytuje licence výhradní, nebo pokud má licence být zapsána do příslušného veřejného seznamu. Veřejným seznamem jsou v tomto případě myšleny zejména seznamy vedené u Úřadu průmyslového vlastnictví, například databáze ochranných známek, kde by případné udělení licence bylo uvedeno. Nicméně pro jistotu stran lze písemnou formu smlouvy doporučit, i pokud se nejedná o výše uvedené případy.
Výhradnost a omezenost licence
Výhradní licence omezuje vlastníka práva v poskytnutí licence jiným osobám a často i v tom, aby předmět licence užíval sám. Na druhou stranu nevýhradní licence poskytovatele při udělení licence dalším osobám neomezuje. Jednoduchým příkladem je počítačový program – autor může poskytnout neomezený počet licencí všem, co si program zakoupí. Výhradní licence se zpravidla používá v situacích, kdy si chce nabyvatel zajistit exkluzivitu nebo je mu dílo „šité na míru“.
Licence může být omezena prostorově (například pro území České republiky), časově, rozsahově nebo množstevně. Omezení může spočívat i v nemožnosti dílo upravovat či jinak ohraničit jeho užívání. U časového omezení je potřeba pamatovat na to, že mohou existovat různá zákonná omezení – například u autorských děl trvají autorská práva po dobu 70 let od smrti autora, následně je možné užívat je volně.
V právu známe nájem a podnájem, a rovněž licenci a podlicenci – ujednání o právu nabyvatele poskytnout podlicenci třetí osobě. Nabyvatel může oprávnění tvořící součást licence poskytnout třetí osobě zcela nebo zčásti, jen bylo-li to ujednáno v licenční smlouvě. Nabyvatel může licenci postoupit třetí osobě zcela nebo zčásti jen se souhlasem poskytovatele, přičemž tento souhlas vyžaduje písemnou formu.
Co uvést v licenční smlouvě?
Licenční smlouvy nebývají (až na některé výjimky) příliš složitými. I rozsahem patří v našem právním řádu k těm kratším. Samozřejmě je nezbytné uvést strany smlouvy, tj. poskytovatele a nabyvatele, co nejlépe specifikovat dílo, které se licencuje, podmínky licence (zejména výhradnost či nevýhradnost a případná omezení pro nabyvatele), a konečně i cenu licence, případně údaj, že je licence poskytována bezúplatně.
Cena licence je ze zákona nezbytná a zákon absenci tohoto ujednání postihuje neplatností. Avšak, není-li ujednána výše odměny nebo způsob jejího určení, je smlouva přesto platná, pokud z jednání stran o uzavření smlouvy vyplývá jejich vůle uzavřít úplatnou smlouvu i bez určení výše odměny (v takovém případě nabyvatel poskytovateli zaplatí odměnu ve výši, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za obdobných smluvních podmínek a pro takové právo). Strany si ale také ve smlouvě mohou ujednat, že se licence poskytuje bezúplatně.
Autor: Mgr. Radovan Lukáč, AZ Legal, s.r.o.
