1. díl: Blíží se kontrola z finančního úřadu. Jak se na ni připravit a případně bránit?

Daňové kontroly z finančního úřadu se obává snad každý podnikatel. Chybička v účetnictví se vždycky může vloudit. Vybírání daní se od roku 2011 řídí tzv. daňovým řádem, což je základní procesní předpis, který se týká i finančních kontrol. Podle tohoto zákona je cílem daňového kontrolora zjistit a prověřit daňový základ nebo jiné okolnosti rozhodné pro správné stanovení daně.

Co správce daně kontroluje?

V rámci místního šetření může správce daně kontrolovat jak samotného daňového poplatníka, tak další osoby zúčastněné na správě daní. Pracovníci finančního úřadu procházejí v průběhu kontroly vaše účetnictví a často požadují další podklady, například soupis majetku, inventurní protokoly, leasingové smlouvy, podklady k daňově účinným nákladům. Správce může také pořizovat obrazový nebo zvukový záznam a má právo si vyžádat výpis z účetních záznamů nebo jiných informací.

„Daňové subjekty stíhá tzv. důkazní břemeno, kdy musí prokázat vše, co ve svém daňovém přiznání či účetnictví uvádí. Je tedy v jejich zájmu poskytnout správci daně v průběhu daňové kontroly informace a písemnosti v tomto smyslu. Na druhé straně nikdo nemůže být nucen k tomu, aby o sobě poskytoval informace, které by mu mohly v konečném důsledku uškodit. Je tedy vždy na zvážení, jaké informace poskytnout, “ říká daňový poradce Tomáš Hajdušek.

Jak dlouho kontrola trvá?

Daňový řád nelimituje maximální možnou délku trvání daňové kontroly. Přesto daňová kontrola se dle zákona provádí v rozsahu nezbytně nutném pro dosažení účelu. Ze zásady hospodárnosti tedy vyplývá, že by finanční úřad měl při kontrole postupovat účelně a bez zbytečných průtahů. V případě, že tomu tak není, braňte se podáním podnětu k nadřízenému orgánu, v krajním případě žalobou na ochranu proti nečinnosti.

Zároveň daňovou kontrolu je nutno zahájit do tří let od konce zdaňovacího období, které má být podrobeno kontrole. Zjednodušeně řečeno, do konce roku 2016 může finanční úřad zahájit kontrolu roku 2013, 2014 nebo 2015, ale už nikoliv roku 2012. Výsledkem daňové kontroly totiž zpravidla bývá doměrek daně. Když úřad nestihne kontrolu ve lhůtě pro doměření daně provést, nemůže ji doměřit.

Finanční poradci zároveň upozorňují na fakt, že lhůta pro stanovení daně se nepočítá od konce zdaňovacího období, v němž vznikla daňová povinnost, ale až ode dne, v němž uplynula lhůta pro podání řádného daňového tvrzení, nebo v němž se stala daň splatnou, aniž by zde současně byla povinnost podat řádné daňové tvrzení.

Pokud tedy podáváte daňové přiznání do konce března, lhůta se prodlužuje o 3 měsíce, v případě daňového poradce pak o 6 měsíců, a existují i další „prodlužující“ výjimky.

Může kontrolor přijít bez ohlášení?

Oznámení daňové kontroly ze strany finančního úřadu není povinné. Plán kontrol je pouze interním dokumentem daňové správy. Jako firma tedy nemáte možnost si dopředu zjistit, zda je u vás daňová kontrola plánovaná a tím méně jaké časové období bude kontrolovat.

Je však běžnou praxí, že úmysl zahájit daňovou kontrolu je společnosti sdělen alespoň s několikadenním předstihem, formálním dopisem či telefonicky. Finanční úřad bývá přístupný i k posunutí termínu zahájení. Pouze pokud se jedná o poplatníka problematického, takzvaně nekontaktního, který s finančním úřadem nespolupracuje či zahájení daňové kontroly maří, je kontrola zahájena bez ohledu na jeho přístup.

Součinnost a dokazování

Jednou ze základních zásad správy daní je zásada vzájemné součinnosti. Spolupráce s finančním úřadem po celou dobu kontroly se vám vyplatí. Nebudete-li s kontrolory komunikovat ani v průběhu kontroly, bude vám daň vyměřena takzvaně dle pomůcek. Zjednodušeně řečeno, kontroloři si zjistí, kolik odvádí na daních obdobní podnikatelé jako vy.

Klíčovou fází daňové kontroly je pak dokazování. „Daňový subjekt by obecně neměl podcenit význam pečlivé volby strategie a argumentace pro výsledek řízení, a tedy i důsledky (nejen) pro jeho majetkovou sféru. Proto by měl již od počátku, tj. ihned poté, co se dozví o možném zahájení kontroly, spolupracovat s odborníkem,který jej celým procesem provede, “ uvádí Petra Nováková, advokátka pracující při PwC Česká republika.

Stále platí, že poplatník má v daňovém řízení dvě základní povinnosti, a sice povinnost přiznat daň a povinnost předložit důkazy ke skutečnostem, které uvedl v daňovém přiznání. Není už tedy na firmě prokazovat skutečnosti týkající se jiných poplatníků, (např. obchodních partnerů.)

„Přílišná informační vstřícnost či otevřenost se obvykle nevyplácí, neboť vše lze použít proti daňovému subjektu. A nejhůře se vyvrací vlastní tvrzení. Proto vždy doporučuji být zdrženlivý a reagovat až na oprávněné požadavky správce daně, podané písemnou formou. Za samozřejmost ale považuji slušné a korektní chování vůči pracovníkům správce daně,“ dodává Hajdušek.

Požadované důkazy rovněž musejí souviset s věcným a časovým rámcem daňové kontroly. Kontroloři nemohou chtít dokumenty z roku 2010, když kontrolují rok 2011. Stejně tak vás nesmějí nutit k prokazování neexistujících skutečností, například že jiné společnosti nedodaly určité zboží nebo neposkytly službu.

Dospějete-li už v průběhu daňové kontroly k závěru, že je postup kontrolorů v rozporu se zákonem nebo jinak vybočuje, ohraďte se.

Podle zákona o správě daní a poplatků je obranným prostředkem podání námitky, která bude v daňovém řádu nahrazena stížností. Nezjedná-li nadřízený pracovník kontrolora nápravu, obraťte se na soud.

Nahlížejte do spisu

Z praktického hlediska je rovněž užitečné nahlížet pravidelně do svého spisu. Obsahem daňového spisu jsou pak veškeré písemnosti, které souvisejí s kontrolou, respektive s vašimi daňovými povinnostmi. Ze spisu tak lze zejména zjistit, zda kontrolor postupuje při kontrole aktivně a nedochází k neodůvodněným průtahům.

Ze spisu se také dozvíte, jaké důkazní prostředky proti vám správce daně doposud shromáždil. Například zdali neprovedl výslech svědka – vašeho obchodního partnera -, aniž byste byli přítomni.

Vzhledem k tomu, že spis má i svoji neveřejnou část, do níž nesmíte nahlížet, mají někteří berní úředníci snahu shromažďovat své důkazy v této neveřejné části. Především Ústavní soud ale zastává názor, že právem jednotlivce je být seznámen s tím, jaké informace o něm úřad v jeho věci shromažďuje. Samozřejmě za předpokladu, že budou zachovány v tajnosti údaje o jiných společnostech.